BYLI JSME KRUTĚ PODVEDENI

 
 
Státní svátek, 17. listopad. 
Zažila jsem mnohé, pamatuji hodně. 30 let jsem prožila v bývalém režimu. Myslela jsem, že socialismus je nezničitelný. Ale v osmdesátém devátém roce šly šuškandy, že se něco děje. My, na venkově jsme toho moc nevěděli, ale jedna slečna schválně jela do Prahy, aby viděla, zda se opravdu něco děje, či nikoli. Byla jsem šokována, z toho, co ta slečna - prakticky z rodiny - vyprávěla.
V okolitých státech to už probíhalo, jen u nás pořád nic. V Polsku, už nevím od kterého roku, působila Solidarita, pod vedením Lecha Walesy. Cestovat, například do Polska, bylo těžké, represe veliké. Poznala jsem to na vlastní kůži. V roce 1987 jsme s maminkou jely do Varšavy, abychom se účastnily celosvětového kongresu esperantistů. Byli jsme celá skupina, vlastně plný autobus. Polské zloté jsme si obstarávali pokoutně. Avšak to, co se dělo na hranici, to mi zanechalo šrám na duši. Několik hodin nás celníci zadržovali, několik lidí vytáhli z autobusu a dělali jim důkladnou prohlídku. Na cestě zpět to bylo snad ještě horší. Přitom Polsko bylo spřátelená země, která také byla v paktu "Varšavská smlouva", to byla socialistická obdoba dnešního "nato" - to ovšem existovalo i tehdy.
 
Pak se děly věci, nad kterými zůstával rozum stát. Také jsem podlehla davovému šílenství, také jsem stála na náměstí a poslouchala řečníky, také jsem hltala zprávy a sledovala boj o televizi. Do poslední chvíle TV vysílala socialistickou propagandu. 
Nechápala jsem, kdo je ten Ha,vel. Kde se tady vzal? Proč ho někteří vynášejí do nebes? Vnímala jsem, že to není dobře, že tento člověk není dobrý... Všichni se mi smáli, když jsem se s tím někomu svěřila. Napjatě jsme sledovali události v Rumunsku, to bylo v prosinci, jak skončil Nikolaj Čaučesku s manželkou. Tam byla plánovaná změna režimu hodně divoká a krvavá...
Tehdy jsme ovšem netušili, se jedná o plánovanou změnu režimu. Podvedli nás všechny. Chtěli jsme svobodu. Co teď máme? Stali jsme se otroky. Naše vlast je dnes koloniální, vysávanou zemí. Propaganda a indoktrinace je tak obrovská, že jen málokdo ji dokáže vidět v celé své komlexnosti... Demoralizace a dekadence je všude. Dobře se nám žilo pouze v devadesátých letech.
Když pak Václav Klaus poprvé mluvil o návratu kapitalismu, byla jsem tak šokovaná, že jsem snad zůstala s otevřenou pusou. To největší zlo, jaké existuje, má být implantováno k nám? A ještě je vyzdvihováno a oslavováno jako největší dobro? No - to už bylo pro mne hodně přes čáru. Přesto tady ten hnusný kapitalismus máme, jen se přejmenoval na "liberální demokracie". 
Sliby - chyby. Slibovali nám svobodu, že v životní úroveň západu doženeme za pár let. Nic z toho se nenaplnilo. Před sametovým podvodem jsem nikdy neviděla žádného žebráka, či bezdomovce. Netušila jsem, co znamená slovo "hypotéka".  A mnoho dalšího. Dnes žijeme v prohnilém systému, kde funguje tvrdá cenzura, a naopak nefunguje slibovaná pluralia názorů. Všechno je v rozkladu. Lidí se stali indoktrinovaní konzumenti všeho, neschopní vlastního myšlení. 
Nastal čas, vzít si svoji vlast a SVOBODU vzali zpět. Oslavovat podvod na celém národě nikdy nebudu. Je to tryzna, ne svátek!