ČASOPIS 5

ZATAJENÝ EZOTERICKÝ ROZMĚR KARLA IV.

 

 

 

 

 

Na výrazně kladném působení vlády Karla IV.  na vývoj zemí Koruny české se shodnou historici všech typů. Právě tak ale všichni taktně přecházejí toto s ním spojené klíčové rozhraní českých dějin: do vlády Otce vlasti a císaře římského Karla IV. bylo obyvatelstvo zemí Koruny české z duchovního (náboženského) hlediska zcela konformní, pasivní. Tím je myšleno, že v Čechách bylo k věření předložené přijímáno pasivně, přesněji řečeno „pragmaticky“. Heretici, horlivci, „neřímsky“ smýšlející křesťané, kacíři s nezávislým myšlením, byli v tehdejších Čechách vzácnou výjimkou. Tomuto konformnímu přístupu obyvatelstva k pravdám duchovní vrchnosti je od konce vlády Karla IV. konec. Od smrti Otce vlasti se dějiny českých zemí staly místem nepřetržitého duchovního (náboženského) střetávání, na kterém se vynořují znovu a znovu „heretické“ novinky. Rakouští a neměčtí historici přisuzují proto dokonce Čechům vlastnost, která z nich činí zneklidňující prvek, narušující stabilitu v Evropě. Tento fenomén náboženského probuzení mezi lidem obecným a snaha duchovní elity národa po křesťanské opravdovosti se projevil již na konci vlády Karla IV. posluchačským úspěchem ohnivých kazatelů, tepajících církevní a společenské neřády, a vyvrcholil otevřenou vzpourou – husitskou revolucí.

Konflikt náboženských (tj. duchovních) pojetí křesťanství mezi obyvateli české kotliny a okolím je podstatou střetání, který František Palacký a národní buditelé omylem označili jako střetání česko-německé! (Nacionalizmy v té době neexistovaly.) Teprve T.G.Masaryk pojmenoval správně nejhlubší příčinu středoevropského střetávání, přenášeného do politiky a společenského dění, výrokem: „Česká otázka je vlastně otázkou náboženskou.“

 

Jestliže tedy přistoupíme na existenci jevu, jako je trvalý náboženský (duchovní) neklid od doby vlády Karla IV., (zejména v Čechách, nikoliv na Moravě), musíme se nutně ptát po jeho zdroji. Na existenci jevů, jejichž příčinou je náhoda, věří pouze uctívači náhod, materialisté. Na příčinu jevů, jejichž příčinou je nedostatek pokory vůči duchovní vrchnosti, věří katolíci. My, kteří jsme přesvědčeni o tom, že není náhod, že ani vlas z hlavy nespadne nikomu „jen tak“, pátráme po příčinách.

Nejprve je třeba vyloučit příčinu genetickou, která zakládá způsoby přístupu k jevům na základě vrozených povahových stereotypů národních komunit. Češi jsou však dokonalým genetickým mixem slovanského základu s okolím. Přihlédneme-li k tradiční vzorové pravověrnosti slovanských Poláků, Slováků i Moraváků vůči katolickému pojetí křesťanství, musí být slovanský původ náboženského nonkonformizmu Čechů prakticky jistě vyloučen. Jestliže tedy slovanský původ duchovního neklidu v české kotlině vyloučíme, bude asi existovat jiný, zasazený v astrální, tj. esoterické rovině. Vodítkem k nalezení jeho původu nám tedy může být spolehlivě doba vzniku, magické úkony v té době učiněné a trvající účinek magických vlivů v současnosti.

Všimněme si nejprve toho, co nám katolická i ateistická historie o Karlu IV. decentně zatajila. Prvním, pro krále netypickým zážitkem, bylo Karlovo zajetí svým otcem. Otec jej nějakou dobu držel ve sklepeních bez oken, tedy v úplné tmě. (Aby nebyl unesen.) Je známo, že působení naprosté tmy na malé dítě je největší stimulací jeho obrazotvornosti a intuice. Aby Jan Lucemburský zabránil svému sesazení a korunovaci kralevice Karla, (tehdy ještě Václava), byl tento nejprve zajat a pak odvezen ze země na výchovu k francouzskému královskému dvoru. O tomto období života mladého kralevice je známo, že se mu tehdy dostalo excelentního vzdělání, při čemž přišel do styku s osobami, které znaly tajemství moci a magie, která se nesměla sdělovat písemně. Byla určena jen nejvybranějším uším evropské extratřídy. Z té doby je pouze decentně uváděno seznámení s budoucím papežem Klimentem VI., se kterým putoval po uzavřených mnišských komunitách západní Evropy. (Zednářských?) Komu je jen trochu známo, jaký význam měl pro organizaci např. Templářů mnich sv. Bernard z Clairvaux, dovede si představit kvalitu informací, i magické povahy, které se ,mladému kralevici dostalo. Toto zasvěcení bylo o to účinnější, že bylo poskytnuto chlapci mimořádně disponovanému. Jeho mystická dispozice se plně projevila již při snových komunikacích s andělem v době italských válek, jak ji přesně popisuje ve svém životopise. (Z duchovních zákonů je jisté, že komunikace lidského ducha s andělskou dimenzí není možná bez odpovídajícího stupně jemnosti ducha.)

 

 

 

 

 

Z doby výchovy na francouzském dvoře si Karel osvojil náklonnost ke styku s lidmi, u nichž tušil vědomosti „vyššího řádu“, kterou projevoval po celý svůj život. Tak je známo, že navštěvoval nejen známého věštce „slepého mládence“, ale při evropských cestách se pravidelně zastavoval u známých „poustevníků“ a věštců. Tito samorosti se zcela odlišují ve svých názorech a pozorováních od „studovaných“ kapacit, neboť ke svým názorům dospěli sami a nejsou preformováni naučeným. (Tím deformováni v myšlení.) Nejsou ovlivněni společenskou objednávkou, módami své doby a předloženým k věření. Nemódnost je jen jiný pojem pro nadčasový pohled. Pro davového člověka jsou názory těchto „elementů“ nepochopitelné, takže jimi nemá být zneklidňován. Naproti tomu pro člověka, který se musí ve složitých situacích rozhodovat na základě intuice, jsou naopak zdrojem tvůrčích impulsů, jejichž výsledky se následně projeví jako jasnovidnost. Však se to také na Karlových rozhodnutích projevilo! Na co „sáhl“, mělo nadčasový charakter!

Začalo to královskou korunou! Její rekonstrukci svěřil italským mistrům – mágům, kteří nejen vybrali kameny, ale rozmístili je podle prostorového kódu, který jako tvarový zářič působí na vnímavého korunovaného tak, aby mu usnadňoval vznik stavu rozšířeného vědomí. Aby tento fenomén zesílil, nařídil Karel IV. umístit korunovační korunu trvale na pouzdro s lebkou svatého Václava. Z něho měla být snímána jen na jeden den při korunovaci. Jen znalý magických praktik ví, že lebka je skrytým symbolem kontaktu se záhrobím, se skrytou polovinou existující skutečnosti. Všímaví pozorovatelé si dávno povšimli, že zasvěcenci, neboli znalí existence dvou stránek stvoření (viditelné a skryté), jsou proto zobrazováni na obrazech vždy s lebkou na stole nebo v ruce. Korunovanému českou svatováclavskou korunou se tak mělo dostávat jemných podnětů (pomoci) z „odvrácené" strany stvoření, ze záhrobí. Prostřednictvím tvarového uspořádání drahokamů a perel je přenos těchto jemných vibrací usnadněn. Aby bylo zabráněno vlivům temným, byl do koruny umístěn trn z Ježíšovy trnové koruny, který Karel za velké peníze koupil. Z hlediska účinku je lhostejné, zda je pravý, neboť jde o symbol. Má zajistit, aby impulsy z „druhé strany“ byly jen takové, které nesou Ježíšovu „vibraci“. (Takový trn má pouze francouzská koruna a maďarská svatoštěpánská koruna, ty ale nespočívají na lebce. Podle tohoto symbolu bude vládce jednotné Evropy korunován současně těmito třemi korunami.)

Budování magického uspořádání budoucího středu Evropy pokračovalo stavbou katedrály sv. Víta s kaplí sv. Václava, „jeruzalémským obrysem“ Nového Města pražského, kaplí Božího Těla na Karlově náměstí, chrámem Panny Marie Sněžné a ostatními stavbami, sestavenými do magických tvarů poradci v zákulisí. K tomu Karlštejn a jeho kaple svatého Kříže, předobraz mystického hradu Grálu. A založení univerzity evropského kalibru. A arcibiskupství. A Karlův most. Pokračovat by bylo zbytečné, protože výčet excelentních zakladatelských činů je dokonale posán.

Pozoruhodné na věci je však něco jiného: stálé magické vyzařování celé soustavy, která trvá dodnes! Ono vyzařování je zdrojem neopakovatelné atmosféry Prahy a propojených duchovních míst v celých Čechách. Podněcuje citlivé lidi k duchovní aktivitě, ke hledání dokonalosti a věčnosti. „Vyzařování“ je zdrojem onoho hledačství pravdy, které po staletí je v Čechách pozorovatelné.

 

 

 

Podněcuje jasnovidnost, která na předkládaném k věření v náboženství, vědě či na společenských autoritách vždy a vždy odhaluje falešné. S přihlédnutím ke společenským poměrům a možnostem Čechů v rámci Evropy bývá bohužel snaha po nalezení pravdy často diletantská, naivní, zjednodušující. „Hledačství“ lepšího uspořádání věcí lidských je původcem „stálých herezí“, nepřetržitého neklidu, který „leze na nervy“ ctitelům pohodlné duchovní pasivity, kterým rýpající Češi připadají nesnesitelní. Na druhé straně je ovšem současně původcem známé nápaditosti a přizpůsobivosti, dosud však bohužel využívané k syndromu přežívání společenských kalamit, nebo dokonce k vynalézavým podrazům. Pozitivní využití tohoto fenoménu ve spojení se světovostí a kompetentností by změnilo českou kotlinu v dynamické světové duchovní centrum.

K ilustraci existence magického účinku „Karlovy soustavy zářičů“ je možné uvést příklad z naprosto jiného konce: Proč je na celém světě plno loutek Ježíška, ale jen Pražské Jezulátko má magickou sílu, což vám potvrdí každý citlivý šaman? Kde se bere neopakovatelná atmosféra Prahy a středních Čech, kterou nejsou schopni narušit ani současné davy duchaprázdných, ale registrují ji všichni citliví příchozí? A ještě jeden podnět k úvaze: Byla opravdu jen náhoda, že se v Praze dlouho pohybovali dva největší géniové dvacátého století, jejichž objevy jsou právě charakteristické tím, že přesahují viditelnou starnu stvořeni? (Iniciace Einsteina a Tesly?) Je Bismarckův výrok, že kdo je pánem Čech, je pánem Evropy, jen politickým bonmotem, nebo jasnovidným uřeknutím?

Soustava je účinná proto, že Karel IV. pro její instalaci zajistil zdroj. Ten je umístěn v těžišti celého systému a zajišťuje mu nevyčerpatelnost. Rozpoznání tohoto zdroje umožnilo Karlovi dát si za cíl vybudovat z Prahy „Nový Jeruzalém“, budoucí hlavní město a duchovní centrum Evropy. Tento zdroj nemohu však označit kvůli „rotě černých“, okupujících Prahu. Najde si jej ten, kdo má odpovídající stupeň vyciťování a čistoty.

Tento zdroj je kromě jiného i původcem magického působení českých korunovačních klenotů. Ty působí více, než si kdo vůbec dovede představit. K ilustraci jejich působení z poslední doby uvedu několik námětů: Proč se cítil v Praze tak dobře naivní, ale dobrosrdečný poslední korunovaný český král Ferdinand V. Dobrotivý? Proč se naopak „necítil“ v Praze dobře a byl Čechy neoblíben císař František Josef, přestože se jim za jeho vlády vedlo hospodářsky dobře? Měli by jej vlastně velebit! To křivopřísežnost vůči koruně zničila Rakousko-Uhersko! (Slíbil a nenechal se korunovat českým králem!) Také osud sudetských Němců a koruna svatováclavská mají dodnes souvislost: První zrada koruny tkvěla v naléhání také českých Němců na císaře Františka Josefa, aby se českým králem nenechal korunovat. Druhá zrada práv koruny: trhání jejího území v roce 1938. Třetí zrada práv koruny: příprava zničení její suverénní pravomocnosti připravovaným připojením české kotliny k německé říši teutonů. Kdyby se sudetští Němci chovali jako německy mluvící „poddaní“ koruny svatováclavké, kterou opovrhovali, byli zde dosud a plnili by roli mostu k německé kultuře. (Jako německy mluvící Švýcaři.) Dále je možné z celé série skrytých dějů, vysvětlovaných všelijak, uvést z mnoha dalších, jak se přestalo:

  • Hitlerovi dařit balamutit světovou veřejnost po ustavení protektorátu v roce 1939,

  • komunistům přestalo dařit po porušení práv koruny v roce 1968 balamutit levicové intelektuály.

 

 

Lze s jistotou předpovědět, že by se přestalo dařit i EU, jakmile by šikanovala „poddané“ svatováclavské koruny, o islámských teroristech nemluvě. První teroristická akce v Česku nad ně zavěsí kletbu a přidá jim magický „pach“.

Svatováclavská koruna není zlato a drahé kameny, ale magická síla, neodvislá od toho, jestli na ni věří materialisté a „skeptici“. Popíši vlastní zkušenost, pro někoho sen. Při předposlední výstavě korunovačních klenotů jsem v noci opustil tělo a dotkl se z vrozené dobrodružnosti vystavené koruny. Užasl jsem. Vedle ní se objevil bílý duch velikosti tří velkých osob! Zřejmě strážce koruny! Nikdy by mne nenapadlo, že může existovat tak velký duch. (Až zpětně v těle jsem si vzpomněl na šestimetrové mahátmy, podle nepálských eposů ze skupiny duchovních vůdců lidstva.) Přestože se tvářil vůči mně neutrálně, raději jsem se vrátil do těla, ač by mne leccos zajímalo. (Procitl na posteli.) Až mi za několik dní otrnulo, tak jsem se opět („ve snu“) přiblížil k vystavené koruně a dotkl se tentokráte tmavězeleného kamene. (Asi smaragd.) A opět jsem byl překvapen děním. Jakoby se začala otevírat štěrbina, dalo by se říci i jeskyně, a v ní byl zástup světlých duchů v obvyklé velikosti člověka. Od těch jsem cítil na rozdíl od strážce koruny velmi příjemné přijetí. Působili na mne tak dobře, že když jsem se vrátil ze „sna“ na postel, byl jsem „nabit“ euforií. Nevím jestli dobře, ale rozumově jsem si prožitek vysvětlil jako kontakt s dušemi zemřelých, které se staly pomocnými strážci královské koruny, dřívější terminologií „blanickými rytíři“.

Po tomto prožitku si myslím, že „vnitřek Blaníku“ je vlastně astrální dimenzí, kterou jasnovidní předkové popsali jako jeskyni. V ní spí síly ochrany země. Naši předkové ne náhodou odcítili, že mají spojitost s Karlem IV. (Viz Bruncvíkův meč na Karlově mostě.) Ze „sna“ jsem si pro sebe odvodil, že lidem sloužícím nezištně národu a zemi je a bude poskytována mimořádna pomoc z neviditelné astrální dimenze stvoření. V naší zemi nastane rozkvět až tehdy, až se její elita bude schopna napojit na sílu, kterou sem do této doby přivedla vše ostatní v historii přesahující osobnost Karla IV.

V současné době běží v naší zemi i v Evropě věk temných (ateisté) a prázdných (konzumenti). Jejich vláda přivodí nejprve duchovní, (mravní), pak společenskou a zdravotní katastrofu. Duchaprázdnost davů lidí-živočichů probudí masovou depresi, syndromy trvalé únavy, sníženou imunitu vůči virům všech kategorií, rozpad rodin, přirozenosti, soudržnosti, solidarity. Agresivita, vznikající z nespokojenosti podvědomí domněle úspěšných lidí s vlastním životem, dodá energii ke konání úchylům všech kategorií, včetně náboženských. (Teroristé.) Po proletářích se i náboženští úchylové všech zemí spojí, aby zničili lidstvo. Protože to však není možné, přijde nějaký rozumem nepředvítatelný zásah „shůry“, který obnoví rovnováhu. My Češi máme již nyní k dispozici mimořádnou možnost pomoci. Stačí se otevřít Karlově „magické soustavě“. Její působení stále ještě usnadňuje nastolení stavu rozšířeného vědomí, který otevírá přívod duchovní energie od duchovních vůdců národa. Ta umožňuje předvídat a vyhnout se katastrofám osobním i společenským. Umožňuje prohlédnout prázdné a falešné idoly konzumu, zdraví těla a duše podlamující. Stačí chtít! Ale ani v duchovní dimenzi nelze jen brát. I zde platí zákon o zachování rovnováhy.Nejprve je třeba dát ve smyslu shromažďování pokladů v nebi. Státi se „poddaným“ koruny svatováclavské spočívá ve změně vlastního chování! Základní přístup k životu musí být upraven tak, aby „poddaný“ v každém svém činu sledoval nejen zájem vlastní, ale také zájem země, národa a přírody. A dokonce, střetne-li se zájem země s osobním, ustoupí od záměru, obětuje jej. Jen takové chování navozuje vibraci duše a aury, která umožňuje přijetí pomoci od strážců koruny! Taková pomoc se projeví v krizových momentech tzv. Náhodami nebo „zázraky“. V případě vážné nouze, o které si člověk myslí, že by je vlastními silami nezvládl, představí si „poddaný“ královskou korunu a jejího strážce a požádá o pomoc. Je jasné, že pouze v rozhodujících krizových momentech, nikoliv ve věcech denních starostí. (Platí i v aspektech zdravotních včetně případů možných infekčních kalamit.) Vždyť platí prazákon stvoření: jakou měrou měříte, takovou vám bude měřeno! Kdo tedy věří v nic, nic mu nepomůže! Kdo udržuje kontinuitu s předky, je jimi veden. Rudolf Steiner o Karlu IV. napsal, že to byl poslední zasvěcenec na trůně. Měl pravdu jen pro svou a tuto dobu. Všeobecná duchovní krize národa i lidstva nepochybně přivede dalšího.

(Vybráno z knihy Josefa Staňka „Falzifikace a falzifikátoři českých dějin“.)

<br/><a fhref="http://oi56.tinypic.com/1epao1.jpg" target="_blank">View Raw Image</a>