ZJEVENÍ V GUADALUPE

Po dobytí Mexika Španěly přišli do krajiny první misionáři pod vedením biskupa Zumárragu. Mezi prvními Aztéky, kteří se nechali pkřtít, byl Juan Diego, původním jménem Cuauhtlatohuac. Když bylo Diegovi 57 let - 9. 12. 1531 se mu na kopci Tepeyac zjevila Panna Marie, dívka okouzlující krásy. Její šat svítil jako slunce a paprsky, které z ní vycházely, prosvětlovaly skály a celé okolí. Dívka mu s úsměvem řekla: "Já jsem neposkvrněná Panna Marie, Matka pravého Boha, skrze kterého vše žije, Pána všech věcí, Pána nebe i země. Je mým přáním, aby byl zde vystavěn Boží dům, kde celou svoji lásku, svůj soucit a milost, svoji pomoc a ochranu chci prokázat a věnovat lidem. Já jsem vaše milostiplná Matka. Matka všech lidí, všech těch, kteří mne milují, kteří ke mně volají, kteří mají ke mně důvěru. Zde chci vyslechnout váš pláč a vaše starosti, zmírnit a léčit vaše utrpení, vaši nouzi a vaše neštěstí." Při tomto zjevení Diego Panně Marii řekl, že spěchá do města pro kněze, protože jeho strýc je velice nemocný. Panna Marie mu odpověděla: "Právě teď, v tomto okamžiku, je vyléčen."

Poté Juan Diego navštívil prvního mexického biskupa, františkána Juana de Zumárragu a řekl mu, že měl zjevení Matky Boží a že Panna Marie si přeje, aby na pahorku Tepeyac vystavěli kapli. Biskup si žádal nějaký důkaz. Juan Diego odešel smutný a druhý den řekl Panně Marii, co si biskup žádá. Panna Marie mu řekla: "Zítra běž na vršek Tepeyac a nasbírej květiny, které tam najdeš. Pak je zanes biskupovi, aby ti uvěřil."

Druhého dne, časně zrána Diego zašel na pahorek a našel mezi skálami,kde prve nic nerostlo, překrásné květiny, které Diego neznal, protože v Mexiku nerostly. Byly to nádherné castilské červené růže. Diego se velice divil, protože byl prosinec a teplota té noci klesla pod nulu. Juan nasbíral velikou kytici růží a dal si je do velké zástěry, kterou domorodci nosí a nazývají ji "tilma". radostně spěchal k biskupovi. Když se dostavil před biskupa, byli zde přítomní také jeho přátele, uvolnil zástěru a všem ukázal překrásné růže. Všichni přítomní oněmněli překvapením. Úžas a překvapení se zmnohonásobili, když biskup zahlédl na tilmě obraz mladé, překrásné ženy. Dívka měla šaty červené barvy, , na nich modrozelený plášť posetý hvězdami. Byl to zázračný obraz Panny Marie. Juanovi hned všichni uvěřili a poklekli před obrazem. tyhle okolnosti biskupa přesvědčili a na určeném místě nechal vystavět kapli ke cti Matky Boží. Po nějakém čase byla kaple přestavěna na velký chrám.

Do práce se přihlásilo mnoho Mexičanů i Španělů dobrovolně a zadarmo. Kaple byla postavena za pouhé dva týdny a tam ve slavnostním procesí přenesli obraz. Aztékové se nechávali hromadně pokřtít - za sedm let přijalo křest osm miliónů domorodců. Na místě, kde Panna Marie řekla Diegovi, aby nasbíral růže, vytryskl pramen vody. Voda z tohoto pramene je i dnes čistá a dostačující. Mnoho nemocných bylo vyléčeno, když se z pramene napili nabo se v něm vykoupali.

Prvních sto let byl obraz "Naší milé Paní z Guadalupe"vystavený bez ochrany proti škodlivým vlivům počasí a také dotekům rtů, růženců a podobně. Podivuhodné bylo, že obraz se nerozpadl, navzdory tomu, že tilma měla životnost nanejvýš 20 let. Tilma byla z hrubého produktu agáve, který se získává z vláken rostliny Maguey. Diegova tilma je skoro průhledná, nahrubo zpracovaná (jako pytlovina). Profesor Callahan považuje za nemožné, aby si nějaký malíř vybral jako podklad pro malbu právě tilmu z tak hrubého, na malování nevhodného materiálu. Celé století obraz visel v kapli, která byla velká asi jako obývací pokoj - bez skla, ve vlhku, přímo v dýmu svíček, které pod ním hořely. Za celou tu dobu to byly miliardy svíček... Dým ze svíček by musel obraz zabarvit do černa (tak jak je tomu v Lurdech se skálou). Zvláštní komise složená z mexisckých malířů, pod vedením Miguela Cabrera uvedla: "Tenhle svatý obraz je shotoven tak jedinečně a tak zázračně, že jsme si jisti, že každý jen trochu v našem umění vzdělaný člověk, při pohledu na něj ihned musí přiznat, že je to nadpřirozený portrét." Cabrera dodává: "Nevysvětlitelný způsob, jakým se obrazová strana vyhladila je dalším zázrakem."

Nevěřící architekt Ramirez Vasgues se po zkoumání obrazu stal katolíkem. Komise složená z malířů potvrdila, že je lidsky nemožné něco tak vynikajícího namalovat na hrubý materiál. V roce 1921 jakýsi terorista položil pod oltář výbušninu ukrytou v květinách. Výbuch zničil vedlejší obraz a částečně také oltář, rozbil všechna okna, ale posvátný obraz zůstal zcela neporušený. V roce 1971 technici čistili stříbrný rám, do kterého je obraz vložen. Nešťastně se jim převrhla lahvička s kyselinou dusičnou a několik kapek potřísnilo obraz, ale malba se nerozleptala.

V poslední době byl obraz podroben důkladnému věděckému výzkumu. Uveďme například nositele Nobelovy ceny za chemii Richarda Khuna, který zkoumal vzorek malby, nebo členy věděcké skupiny laboratoří NASA Dr. Callahana a prof. Juda B. Smitha, kteří zkoumali obraz fotograficky i různými paprsky. Výsledky můžeme podle článku prof. Torcusta Luce de tena, člena královské španělské akademie věd, shrnout takto: "Podkladem je látka utkaná z vláken agáve, která není preparovaná. Udržení látky a barev na ní  po tak dlouhé době ve vynikajícím stavu je nevysvětlitelné! Na látce se nenacházely po prosvícení paprsky žádné předběžné kresby, jak to dělávají i slavní malíři. Obraz byl zhotoven přímo a bez oprav. Nedají se zjistit žádné tahy štětcem! Použitá technika kladení barev je v dějinách malířství neznámá a nedá se napodobit. Také původ barev nelze zjistit. Na obraze se nenacházejí barviva ani rostlinného, ani živočišného, ani nerostného původu! Barvy na obraze jsou pořád jako živé."

Hvězdy na plášti Panny Marie napodobují konstelace, které jsou vidět za jasných nocí nad Mexikem. Američan Coley Taylor uvádí: "Když obraz pozorujete zblízka, těžko se dají hvězdy na plášti pozorovat, avšak při pohledu z dálky - hvězdy září. Při pozorování zblízka má šat zelenomodrou barvu, zdáli - tmavěmodrou. Růžová barva šatu je zblízka bledá, z dálky sytá. Když se na obraz díváme zblízka, má normální velikost. Když se od obrazu vzdalujeme, opticky se zvětšuje.

Nejpodivnější je tohle: Známý oční specialista de Tria Lauoignet prozkoumal silným oftalmoskopem oko portrétu a zjistil, že se v něm objevuje obraz postavy člověka. To ho přimělo prozkoumat duhovku oka pomocí nejmodernější techniky, která je používána pro studium fotografií z družic. tento výzkum dělal Ing. Tonsmann. Při digitalizaci obrazu fotografii rozdělil na plošky o velikosti jednoho milimetru čtvercového a ty pak zkoumal při 2500-násobném zvětšení. To znamená, že na jedném milimetru čtvercovém mohl sledovat 2500 světelných bodů.

V zreničce Panny Marie je možné vidět sedícího Indiána s dlouhými vlasy. Vedle něj sedí starší holohlavý člověk s bílou bradkou, baskyckými črtami, z oka mu padá slza. Vedle je vidět mladšího muže, o kterém lze předpokládat, že je to Juan Gonzales, biskupův tlumočník a sekretář. Uprostřed je vidět člověka s bradou a vousy, obrácený je k sedícímu biskupovi. Je to Juan Diego ve chvíli, kdy otvírá svoji tilmu, ve které přinesl růže. Je zde vidět i černošku s kudrnatými vlasy, muže a ženu, děti. Obrázek v oku je sestaven tak, že čím blíže byli oku, tím jsou větší a čím dále, menší. V obrazu oka je možné pozorovat 12 osob.

Laboratorním zkoumáním očného pozadí Mariina pravého oka se ukázalo, že se chová přesně jako oko živého člověka (v lidském oku se vytvářejí tři obrazy, tzv. Purking-Samsonov zákon). Tyto tři obrazy lze sledovat i v oku Marie. Podivuhodné je, že až dosud se nikdy nepodařilo vytvořit přesnou reprodukci zázračného obrazu ani štětcem, ani kamerou. Žádná kopie nedokáže napodobit tajemnou hru barev. Odborníci a vědci soudí, že tato miniaturní malba v zreničce oka je zcela nevysvětlitelná, protže namalovat takovouto miniaturu je lidsky nemožné. JE  TO  PROSTĚ  LABORATORNĚ,  EXPERIMENTÁLNĚ,  VĚDECKY  ZJIŠTĚNÝ  A  DOKÁZANÝ  ZÁZRAK  PANNY  MARIE.