PRAVDA A KRÁSA

 

Bylo jedno království, ve kterém žila královna Matka Země a král Otec Nebes. Lidé žijící v tomto království byli velmi šťastni. Rádi pracovali a žili v radosti. Po nějaké době se královně narodila dcera, které dali jméno Krása. Při křtu byla pozvána sudička Moudrost, která jí dala mysl bez omezení a sebepochybnosti. Sudička Síla jí dala schopnost vědět a důvěřovat svým instinktům. Předtím, než k princezně přistoupila sudička Láska, se zatáhlo nebe a přistoupila k ní sudička Strach, která byla plna lítosti a zášti, protože ji nikdo na křest nikdy nepřizve. Řekla princezně, že v 16letech umře. Nato jí sudička Láska řekla, že nemůže zrušit kletbu Strachu, ale že v 16letech upadne do hlubokého spánku a může být probuzena pouze polibkem Pravdy. Pravda ji najde a propůjčí jí bezpodmínečnou lásku.

Krása rostla jako z vody a když jí bylo 16let, jako vždy následovala své instinkty bez jediné pochybnosti, a jak jí bylo předurčeno, píchla se o trn, a upadla do hlubokého spánku. Všichni lidé, kteří se to dozvěděli, utekli do svých domovů a zabednili okenice před temnotou strachu. Všichni kromě prince Pravdy. Řekl: "Nevěřím, že je krása mrtvá. Pouze spí a já ji vysvobodím." Princ Pravda nevěděl, jak najít Krásu a probudit ji, pouze věděl, že je dostatečně silný a z odžitých zkušeností velmi moudrý. Po cestě za Krásou princ každému, koho potkal, řekl, co udělá, a princovo sebevědomí začalo uvolňovat srdce mnoha, kteří se báli. Tito lidé se rozhodli jet s Pravdou a asistovat mu za záchranu krásy. Jak se přibližoval k zámku, bylo jeho spolujezdců stále méně a méně. Před zámkem už stál sám. Před jeho branami ho sudička Strach už očekávala a naplnila jeho mysl obrazy, kterých se obával nejvíc. Čelil svým strachům. Po nějaké době si vzpomenul na Krásu, že ho potřebuje, a bojoval odvážně. Nakonec princ Pravda porazil Strach. Běžel ke Kráse a políbil ji. Když se Krása probudila, nemyslela ale na polibek Pravdy. První myšlenkou si vzpomněla, jak šla do věže, kde se píchla do prstu, a jak následovala své instinkty bez jediné pochybnosti, proti čemuž ji všichni předtím varovali.

 

Instinkty Krásy jí říkaly, že ji Pravda miluje, ale ona se naučila o sobě pochybovat. Pokud sobě nedůvěřuje, jak mohla důvěřovat Pravdě? A navíc přiměla ke spánku a utrpení celé království. Jak si mohla zasloužit lásku pravdy? Řekla mu: "Něco ode mě musíš chtít." Princ řekl: "Nic nechci. Má láska je bezpodmínečná." Krása se zeptala: "Budeš mě milovat, když já tebe ne? Budeš mě milovat, až budu stará a ošklivá? Budeš mě milovat, když budu milovat jiného?" Princ neodpověděl. Dále řekla: " Spánek a trní mi nabídli velikou ochranu po spoustu let. Proč bych je měla shodit, když mě navštíví úplný cizinec? Nedůvěřuji svým instinktům, protože mě předtím svedly z cesty." Princ řekl: "Ale já jsem cestoval zdaleka, abych ti nabídl lásku." Princezna řekla: "Jak mohu přijmout lásku, když všichni kolem mě spí? Jak mohu vše, co znám, opustit, protože ty říkáš, že je něco lepšího?" Princ Pravda rozuměl. Řekl: "Pojď, Kráso, probudíme celé království společně. Nejprve krále s královnou." Krása si poprvé pomyslela: "Možná láska Pravdy je bezpodmínečná." Ale předtím, než si tím mohla být jistá, si musela vyléčit své vlastní pochybnosti, aby mohla znovu důvěřovat svým instinktům. Věděla, že ji všichni celý život milovali, ale nikdo ji nebyl schopen ochránit před kletbou Strachu. Pravda a Krása v celém zámku postupně probudili každého z dřímoty, která je chránila od bolesti kletby Strachu. Spousta lidí se probudilo se stejnými myšlenkami jako měla princezna. Za několik let bylo království vysvobozeno z kletby Strachu.

Mezitím se Pravda a Krása naučili si důvěřovat a milovat sebe navzájem - bezpodmínečně. Krása se musela přes zkušenosti naučit, že láska Pravdy byla bezpodmínečná. Princ Pravda se musel naučit, že Krása není někdo, koho má najít a zachránit, ale někdo, komu má naslouchat a ochraňovat. Krása nemohla najít svou moudrost, sílu a lásku než čelila svým strachům. Princ Pravda ji mohl probudit, ale ona nemohla přijmout jeho lásku než milovala sebe.

Pokud chcete, aby vám vnitřní dítě věřilo, musíte si to zasloužit.

(Zdroj)