KONEC DĚJIN? 

Aneb, co bude dál po 11. září 2001

Je jasné, že mnoho lidí již delší dobu očekává blízké a rychlé ukončení lidských dějin, a to způsobem katastrofickým. Posledním spolehlivým datem měl být konec roku 2000 a začátek nového tisíciletí. Nic takového se však, jak je vidět, nestalo. Tragédie 11. září 2001 a následující vývoj jako by podporovaly nová očekávání v tomto směru. Ale to není nic nového pod sluncem. Katastrofickými proroctvími jsou protkány celé lidské dějiny. Především konce význačných časových období, zejména konce tisíciletí, přímo přitahují taková očekávání. Hlavní motivy těchto proroctví jsou téměř shodné: hříšnost lidstva dostoupila již neúnosného stavu, a proto Bůh zasáhne, zahubí hříšníky a odmění spravedlivé.

Hříšnost lidstva je skutečně značná, ale tento zoufalý stav se line celými lidskými dějinami již od Adama, jen mění svoje formy a podoby. K tomu si dovolím připojit vlastní, pro dnešní dobu „hříšnou“ a „kacířskou“ myšlenku:

Stav lidstva má již mnoho staletí neustále vzestupnou tendenci a směr.

Ano, myslím tím, především ten stav, o který zřejmě jde hlavně – morální a duchovní. Ten hlavní bod obratu, který to všechno způsobil byl příchod, život a obětní smrt Ježíše Krista přibližně před dvěma tisíci lety. Tato skutečnost neobyčejně mocně zasáhla do dějin lidstva, ale ne tak, jak je to nejčastěji popisováno nebo vykládáno historickým a zevním způsobem. Působení Krista v dějinách celé země i v nejosobnějším životě každého z nás je skutečnost skrytá, vnitřní, mystická.

Mnohá proroctví přicházející z nejrůznějších směrů i časové údaje naznačují, že Jeho druhý příchod je nedaleký nebo, že žijeme v době Jeho přítomnosti. Toto časové určení je zřejmě blízko pravdy. Nejčastější myšlenkové schéma, které je všeobecně spojováno s druhým příchodem Krista, je, že nastává konec dějin, konečný soud, oddělení hříšníků a spravedlivých, ale především, že se tak děje v rámci všeobecné katastrofy. Jsou to však spíše projekce a přání lidí, než nastávající skutečnost. Žádné místo v Písmu o takové skutečnosti nemluví výslovně, a už vůbec ne konkrétně. Všechno jsou to podobenství a obrazy, jejichž obsah a význam mohou být i jiné. Nebylo a není správně rozuměno mnohým biblickým zprávám a jsou vykládány zjednodušujícím lidským způsobem.

O tom, že žijeme v době obnovené přítomnosti Krista, svědčila celým svým duchovním dílem i životem Boženka Cibulková, prorok současného i budoucího věku, žena, která byla po více než čtyřicet let v neustálém živém kontaktu s duchovními dimenzemi života. V této souvislosti bych se s vámi rád podělil o svědectví, které vydala v roce 1988. Toto svědectví si dovoluji předat, protože jsem spolu s jinými byl přímým svědkem jeho sdělení. Není mi známo, že by bylo někde písemně nebo jinak zaznamenáno. Moje podání není jistě doslovné, rozhodně však zachovává smysl a význam.

Na úvod musím připomenout, že na rok 1988 ukazovalo již několik let předem více nezávislých proroctví, jak ze světa, tak od nás, jako na rok konečné celosvětové katastrofy. Proroctví obsahovala i dost barvité zprávy s hrůznými podrobnostmi. Ti, kdo v té době byli ve styku s Boženkou, se jí, jako autority jimi uznávané ve věci vhledů do budoucích dějů, samozřejmě dotazovali a očekávali, co k tomu řekne. Boženka však delší období jen krčila rameny a opakovaně odpovídala, že k tomu nedostává žádný komentář (míněno z duchovního světa). Až najednou, již v průběhu roku 1988, v kruhu svých přátel oznámila, že nám k tomu musí sdělit něco důležitého, co zachytila z duchovních oblastí bytí. Následně řekla přibližně toto:

„Ano taková katastrofa, pohroma pro celé lidstvo v níž by mělo zahynout, je připravena.“

Do strnulého ticha, které nastalo, dále řekla.

„Bylo mi však ukázáno, že je to pouze plán duchů temnoty.“

A potom nám líčila, jak tyto démonické bytosti, působící v neviditelném duchovním světě, provázející lidský život od jeho prvopočátků a inspirující člověka k nejhorším zločinům, se nanejvýš agresivním způsobem dožadují, aby takovou trestnou sankci nad lidstvem směly již konečně vykonat. Poukazovaly přitom na zkaženost a hříšnost lidstva a přednášely dlouhý výčet konkrétních nepotrestaných zločinů a hrůz, které je, podle jejich názoru, k takovému zásahu opravňují. Dávaly přitom najevo svou zasvěcenost do neviditelného pozadí lidského života, kde byly obnaženy všechny hrůzné pohnutky, intriky, lidská zášť a nenávist i skryté zločiny, jak na osobních rovinách, tak ve všelidském rozměru. Boženka vnímala, jak tito duchové temnoty mají trestnou akci naplánovanou a připravenou až do podrobností a s přesným časovým rozvrhem. Cítili však, že k takovému zásahu musejí mít dovolení od Toho, proti komu se kdysi vzbouřili. Dobře vědí, že jen z Jeho dopuštění mohou nad lidstvem vykonávat veškeré tresty.

Do vzrušeného agresivního očekávání kladného vyslyšení jejich touhy však zasáhlo něco pro ně neočekávaného. Náhle se před nimi zjevil Ježíš Kristus ve Své světelné podobě a vesmírné pravomoci. A bylo jim řečeno, že přes jejich velikou chytrost a znalost mnohých pozemských situací i zasvěcení do zákonitostí hmoty, jako dominantní sféry jejich působení, neměli a nemají přístup k veškerému vědění, jak se domnívají.

Následně před nimi Kristus odhalil skryté dějiny spásy člověka. Byl jim ukázán skrytý význam Oběti Ježíše Krista na kříži a její hluboký vnitřní zásah do života lidstva. Bylo jim ukázáno, že od té doby až po naše časy protéká celými dějinami skrytý světelný pramen spásy člověka. Ten pramen sílící v proud a posléze v řeku tvořili všichni lidé, kteří se vnitřně spojili a ztotožnili s Kristem, zasvětili mu své životy a především připojili svoje obětní osudy k Jeho Oběti. Ten pramen protékal dějinami bez ohledu na nedostatečnost zevních křesťanských cest, bez ohledu na malý počet lidí, kteří jej tvořili, vzhledem k počtu celého lidstva. Bylo jasně řečeno, že všechny tyto oběti byly připojeny k Oběti Ježíše Krista jako plnohodnotné a právoplatné.

A nyní bylo duchům temnoty sděleno rozhodnutí:

Pro tento pramen spásy, skrytě protékající životem lidstva, kvůli lidem s ním spojeným, kteří jsou zároveň spojeni s celým lidstvem, je jim zabráněno vykonat jejich záměr. Navíc jim bylo sděleno, že toto rozhodnutí neplatí jen pro momentální situaci, ale je konečné a pro vždy trvale platné.

Boženka vnímala, že teprve v této chvíli se před duchy temnoty začal odhalovat skutečný význam a moc Kristovy Oběti. Pochopili, že je marný jakýkoli odpor a jakékoli akty, které proti ní vyvinuli, vyvíjejí nebo ještě vyvinou. Poznali, že je to událost již nezměnitelná, že od ní začaly postupně, ale již definitivně ztrácet moc nad lidmi. V tu chvíli naprosto všechny démonické bytosti účastné tohoto zjevení Krista couvly zpět.

Potom však přišlo sdělení, které bylo pro duchy temnoty přímo ohromující. Bylo jim řečeno, že Oběť Kristova a spása lidstva je nadějí i pro ně samotné. Bylo jim ukázáno, že je příčinou a možností i jejich vysvobození z mučivých stavů démonismu – možností i jejich spásy – která se uskuteční v budoucích dalekých kosmických epochách.

Na to nastal nesmírně působivý děj, akt který nemá obdoby v dosavadní historii vlády těchto agresivních temných démonických duchů nad lidstvem. Někteří z nich v ohromení před Kristem poklekli, někteří dokonce v úžasu padli na tvář!

Na doplnění Boženka sdělila, že vidí, jak některé z těchto bytostí, již začnou nastupovat procesy opouštění cest vytrvalých škůdců lidského života. Ty z nich, které i nadále zůstanou na ne­ústupných pozicích mohou působit již jen na osobních a rodinných polích života, polích skupinových, náboženských, národních a mezistátních vztahů, nesmějí však již způsobit globální katastrofu Země a lidstva.

Podle mého názoru jí vývoj v následujících letech dal za pravdu. Nastal rozpad komunistického ateistického soustátí a pak samotného Sovětského svazu, v důsledku toho i zánik základního bipolárního rozdělení světa na dva mocenské bloky přezbrojené jadernými zbraněmi, které mohly takovou katastrofu způsobit nejsnáze. Tento proces nepředvídaný a dosud nevysvětlený žádným ze světových analytiků, politologů a prognostiků byl skutečným „dějinným zázrakem“, dosud plně nedoceněným. Protože byl plodem milosti, související s novým přiblížením se Krista pozemskému životu, je vlastně darem, pro většinu lidí nezaslouženým a bezpracným, a proto dnes již tak často braným jako samozřejmost, nebo přímo znevažovaným a snižovaným. Pokud nás začaly děsit jiné krvavé konflikty, byly sice hrůzné, jako v bývalé Jugoslávii, ale již byly a jsou jen místní. Aniž bychom si to uvědomili nebo připustili, jsme svědky atomizace globálního zla. O to více se snaží působit na nás osobně, v rodinách, ve veřejném a politickém životě i vlnou vypjatých nacionalismů a militantních totalizujících hnutí s náboženským nátěrem.

Globální apokalyptická katastrofa by pro nás však neměla ani výchovný smysl, byla by ve skutečnosti duchovně příliš jednoduché a snadné řešení. Oblíbené pojetí – dobří vpravo do věčné blaženosti, hříšní vlevo do věčného zatracení – je pochybné. Jakou radost z nebeské blaženosti by mohli mít takto spasení, když by žili s vědomím, že miliardy jejich bližních trpí věčnými mukami? Názor, že jedni budou v jedné chvíli navždy spaseni a na druhé čeká věčné zavržení je zjednodušující pohled. Je to zastření poznání skutečné podstaty zla a neochota i neschopnost se jím zabývat a opravdově se s ním střetnout. Je to jinak – všechno si zde musíme ještě dlouhým vývojem odžít a odtrpět a obtížně pracovat na proměně pozemského a později kosmického zla v dobro. To neznamená, že nejsou dílčí soudná období Bohem stanovená, kdy se sčítají klady i zápory dosavadních lidských cest, vytyčují se nové osudy jednotlivců, skupin i celých národů a probíhá částečná sklizeň úrody lidských bytostí – dochází k částečnému rozdělení. V takové době zřejmě nyní žijeme.

Úplně mylné je očekávat naši záchranu ze strany nějakých mimozemšťanů, jak je dnes rozšířené. Bohužel i dílo Boženky Cibulkové je využíváno pro podporu takových teorií. Rozhodně prohlašuji, že v celém jejím písemném díle není pro takový názor nikde konkrétní podklad, ani o něčem podobném nemluvila soukromě. Podle jejího poznání existují sice jakési mimozemské bytosti a jejich světy, nejsou však rozhodně hmotné podoby v nám blízkém vesmíru a jejich charakter není kladný. Pokud někteří chtějí ovlivnit vývoj Země a lidstva, bude jim v tom zabráněno Božím rozhodnutím, které tlumočila již v roce 1974:

„K lidstvu se přibližují průzkumníci z nedalekého kosmu, kteří jsou v nepřátelské pozici vůči pravé ideji spásy v Kristu; činí vlastní akce jako náhražku akcí Michaelových*, a tím lidstvu škodí.

Nepravdivá duchovní svědectví a různá falešná proroctví jsou na cestě k poslednímu času lidstva na Zemi, chtějí zaujmout přední pozice v náboženském myšlení právě v době, kdy přichází Duch pravdy.“

Vývoj lidstva má být naprosto svobodný a nesmí být podobnými prostředky z vnější strany ovlivněn. Naopak, podle těchto sdělení má právě lidstvo samo po svém strastném vývoji na Zemi a opuštění všech negativních cest vejít do vesmíru jako zachránce ostatních kosmických bytostí zajatých démonickým zlem. To je zcela opačný proces než je ze strany dnešních proroků záchrany mimozemšťany předkládán. Pojetí podobná jejich (která můžeme najít i jinde) vedou člověka jen k odmítnutí zkaženého světa, v němž žijeme, k nečinnému a trpnému očekávání záchrany z vnější strany a současně až ke škodolibému očekávání naplnění osudu zavržených. Pravá živá inspirace Krista v lidském životě vede naopak k přijetí tohoto světa se všemi jeho negacemi a k činorodé práci na jeho přetvoření.

Bůh používá k naší spáse již daných zákonitostí a zákonů nám známého stvoření, ty jsou dostatečně zázračné a stačí k takovému záměru. Kdyby tomu tak nebylo, popřel by, že řídí dosavadní vývoj, popřel by i vlastní všemohoucnost. Což nemá možnost sklidit úrodu jiným způsobem? Uvedu například jen dostatečně známý princip našeho vývoje – reinkarnaci. Bůh může v jedné krátké dějinné etapě některé lidi, kteří se již dostatečně očistili, dospěli a dokončili pozemský hmotný vývoj, ponechat po úmrtí jejich pozemského těla v čistém světě duchovním a ostatní může posílat i nadále do dalších strastných vtělení („ ... jeden bude přijat a druhý zanechán.“, Evangelium podle Matouše 24, 40). Potřebuje k tomu jen spolupráci kladných duchovních bytostí – andělů, a to výhradně jen ve světě duchovním, námi běžně neviditelném. Takový rozsáhlý a zásadní děj může proběhnout zcela nepozorován zevním pozemským způsobem. To jen lidé potřebují mimořádné úkazy a zázraky, protože vnímají všem nám známou skutečnost jako příliš obyčejnou.

Dnes slýcháme o nejrůznějších kontaktérech s mimozemskými civilizacemi ve smyslu UFO. To, co zachycují nejsou však projevy mimozemských astronautů, ale projevy duchovního světa, kterému se lidé opět začínají otevírat. V těchto vjemech je totiž obtížné se vyznat, protože první kontakty se uskutečňují většinou s oblastmi a bytostmi, které jsou svým vnitřním stavem ještě příliš blízko hmotné dimenzi, a proto vesměs nejsou kladné. Mnozí dnešní kontaktéři ale i jiní duchovní pracovníci nahlížejí, aniž by to tušili, jen do nižších duchovních sfér a světů a přinášejí tomu odpovídající sdělení. Ti kdo podobně prorokují, vidí jen extrapolaci současného vývoje, ale nevidí jak do budoucího dění zasahují vyšší sféry, tyto oblasti jsou jim pro nazírání uzavřeny. To je zřejmě i podstata a vysvětlení mnoha dnešních i dřívějších „zaručených sdělení“. Jak je vidět na výše uvedených proroctvích z roku 1988, nejsou vlastně nepravdivá, ale nenaplní se, protože odkrývají skutečnost jen z vhledu do nižších úrovní duchovní reality. Přesto je někdy užitečné je sledovat, protože mohou signalizovat, že přicházejí významné změny, které však mají nakonec zcela jiný charakter i konkrétní realizaci. V našem případě to bylo zlomové období pádu totalitních režimů v Evropě v letech 1988 a 1989.

Boženka Cibulková je některými lidmi zařazována do jedné řady s dnešními kontaktéry, ale to je zcela nesprávné. Dar vhledu do vyšších duchovních sfér je stále velikou vzácností. Dovolím si tvrdit, že dar spojení, který měla Boženka, výše oblastí, do kterých jí bylo dovoleno nahlížet a čistota sdělení, která přinášela, byly zcela mimořádné, z pohledu historie po příchodu Krista nevídané, a to v měřítku celosvětovém. Dovolím si tvrdit, že tento dar byl mimořádný a nebude se opakovat ani v nám blízké budoucnosti, a že to bude právě budoucnost, která tuto neobyčejnou ženu teprve docení. To vše si dovoluji tvrdit, protože mi bylo dopřáno znát ji osobně a být jí nablízku posledních třináct let jejího pozemského působení do jejího odchodu na druhý břeh života.

Vraťme se však k ukončení lidských dějin. Nepodléhejme „spolehlivým“ katastrofickým scénářům, přispívají jen k zesílení všeobecného zmatku světa. Pokud jsou posilovány myšlenkami dostatečného počtu lidí, kteří se s nimi ztotožní, potom očekávání hrůzných událostí spojená dohromady v mentálním prostoru lidstva mohou sama o sobě svou negativní energií přivolat nějaká reálná neštěstí. Boženka určité místní katastrofické jevy na přelomu tisíciletí nevylučovala, ale podle mne mohou být nejspíš přivolány, urychleny nebo dokonce přímo vytvořeny právě takovým negativním očekáváním.

Pokud některá slova daná Božence Cibulkové o druhém příchodu Krista, o konci věku a o transformaci lidského života mohou podporovat dojem, že přijde konečná katastrofa, je to mylný výklad. I když i v jejím díle někteří lidé hledají podporu pro takový pohled, není v něm nikde podobné jednoznačné a konkrétní vyjádření. Prorokované globální katastrofy lidstva a Země vždy odmítala. Naopak, vícekrát důrazně opakovala, že žijeme v době vítězství Krista a Jeho příchod nemáme očekávat jako globální katastrofu, ale jako záchranu. Konkrétní podoba takové záchrany je však dosud Božím tajemstvím. Co však již zjeveno bylo, je stěžejní myšlenka Kristova díla – myšlenka spásy univerzální, spásy která je v konečném bodu pouti stvořením údělem všech bytostí.

Nakonec jasné Boženkou přijaté sdělení:

„Katastrofa lidstva není programem Krista! Je to program a záměr duchů snížených.“

Michal Dvořák

(Článek byl dokončen 11. 11. 2001, dva měsíce po údajném dalším začátku apokalypsy
a později uveřejněn v časopisu Dotek.)




* Archanděl Michael jako vůdčí duchovní bytost současného vývoje.