CO SE TO VLASTNĚ DĚJE?

Jistě si všímáte, že je všechno stále horší  horší... Nejde jenom o neduhy společnosti - korupce, kriminalita... Zákony nás nechrání, ale dělají náš život těžším. O mezilidských vzatzích ani nemluvě... Bohatí stále bohatnou  a chudí chudnou. Roste nezaměstnanost a beznaděj mnoha lidí. Aby toho nebylo málo, máme tady válku s terorismem. Jakoby nestačily dvě světové a jedna studená válka. Teď válčí ideje proti idejím a do této války jsme zataženi všichni bez rozdílu. Všichni jsme v nebezpečí!

Ani policie není to, co by být měla. A soudy - škoda mluvit! Politici si hrají na vlastním písečku a nemají ani ponětí, jak se žije v tomto režimu obyčejným lidem. Přibývá bezdomovců, lidí zoufalých a sebevrahů.

To by snad stačilo, ne? Kdepak! Obraz dnešního světa není kompletní, pokud si nevšimneme, že i příroda se zbláznila. Počasí si dělá co chce. Povodně, tsunami, hurikány, požáry, letecká neštěstí. A kolik krutých a zbytečných válek a pouličních rebelií... To nejhorší - TERORISMUS! Kolik nevinných lidí už umřelo kvůli chimérám náboženských ideologií. Zuřivost teroristů nezná mezí  a stále se stupňuje.

Navzdory pokroku lékařské vědy lidé jsou pořád nemocní a pořád zbytečně umírají. Infarkty, rakovina, AIDS, nemoc šílených krav, ptačí chřipka  a tak dále...

Kdo za to všechno může? Jsme zvyklí vždy a ve všem hledat vinníka. Bůh za to může. Politika za to může. Teroristi jsou na vině. Hloupost je na vině, a tak dále... Všichni ale cítíme, že se něco opravdu děje, něco velkého a zlého a že najít vinníka vůbec není lehké ani možné.

Prozradím vám svůj názor na celou tuto záležitost. My všichni jsme tím vinni. Já i ty, on i tamten, všichni do jednoho! Nikdo z nás, v této době žijících lidí na planetě Zemi není bez viny. Nebudu mluvit o drancování přírodních zdrojů a ničení přírody ve velkém. Těžko se tomu můžeme vyhnout, vždyť si pomalu nebudeme moci koupit ani rohlík, aby nebyl hygienicky zabalen...Mám na mysli duchovní vyspělost lidstva. To znamená duchovní vyspělost každého z nás. Naše myšlení, slova, skutky jsou vražedným jedem pro Zemi, pro celé lidstvo. Nikdo se nemůže vymlouvat "já nic, já muzikant". Výrazem "duchovní vyspělost" nemyslím to, že se modlíme a úpěnlivě prosíme o pomoc vyšší sílu. Žít duchovně neznamená žádnou náboženskou činnost. Znamená to, že budu prosvětlovat a zdokonalovat svou duši, nebo (chcete-li)  soustavně a intenzivně pracovat se svým podvědomím a učit se lásce. Ne ledajaké lásce, ale lásce ke všemu, ke každému živému tvoru ba dokonce ke svému nepříteli. Bez opravdové lásky jsme ztraceni.

Energie, kterou lidstvo jako celek produkuje je už  pro planetu neudržitelná. Když pomlouváme, klejeme, závidíme, nenávidíme, nepřejeme druhým, jsme lakomí a ješitní, nadáváme (lhostejno na koho či co), vidíme jen sebe a svou "důležitost", přispíváme tím k šíření zla ve světě. Tímto chováním a cítěním produkujeme energie nízké a temné. Tyto se někde v duchovním obalu Země (i Země má svou auru) hromadí a když dosáhnou krotickou mez, udeří! Někdy formou apokalyptických záplav, jindy hurikánem, nebo krutým teroristickým zásahem. Nebo také rakovinou či jiným těžkým onemocněním.

Nikdo z nás není nevinen. Každý z nás si o sobě myslí, že je dobrým člověkem, že nic zlého nedělá. "Já přece nekradu, nevraždím, nepomlouvám..." myslí si nejeden z nás. Ale ano. Vraždit se dá i slovem, nezájmem, nebo i pouhou zlou, nenávistnou myšlenkou. To, že objekt naší nenávisti, závisti či pomluv neleží ještě v rakvi, neznamená, že jsme bez viny.

Pokud chceme přispět k zlepšení života na naší Zemi, musíme začít u sebe. Musíme se naučit myslet, konat, mluvit POZITIVNĚ v každé situaci. Zvýšit vibrace své duše. Člověk, který začne duchovně pracovat sám na sobě je jako jedna svíčka, rozžehnutá v temné noci na stadionu. Jedno malé světýlko nic nezmůže. Ale když se jich rozsvítí deset, pak sto, tisíc a stále víc, nakonec bude celý stadion zářit světlem.

Rozsviťme světýlko své duše a našeho příkladu budou následovat další a další. Jen nečekejme, kdo rozsvítí jako první. Začněme hned teď, je nejvyšší čas!

Druhá věc, která mi dost leží na srdci je, že stojíme před obrovskou, celosvětovou změnou. Všechny ty katastrofy a neštěstí jsou znamení doby. Křesťané by řekli, že se blíží druhý příchod Krista. Ale nejen křesťané a věřící lidé cítí, že se opravdu něco děje. Já fakt nevím, co se má stát. Vím jen jedno - a vyzní to možná směšně: Něco se stane určitě, nikdo ale neví kdy a co... Má to být něco tak obrovského, co se dosud nikdy v dějinách nestalo. Jsme na to připraveni?